Leden 2013

Odlétám do světa Instagramu

20. ledna 2013 v 18:16 city, pocity
Nebaví mě to tady. Podle mě se blog dost zhoršil a ještě teď k tomu ta úvodní stránka.... Blog mazat nebudu, chci ho mít na památku, ale nevím jestli se ještě vrátím, protože ve světě jménem Instagram je to pro fotky podle mě asi to nejideálnější. Psát články mě stejně moc nebaví, spíš jen to focení, takže asi tak. Jestli se vám moje tvorba líbila, tak můžete občas nakouknout na můj instagram, kde jsem zaregistrovaná jako leiliarka (přezdívka nemá mít nic společnýho s lhářkou, jsou to vlastně složený dvě slova, který pro mě hodně znamenaj). A já se loučím... blogařte tu statečně :)

Odlétám....


The greatest art? Art of enjoying life.

15. ledna 2013 v 18:01 city, pocity
V sobotu jsem jsem byla v aquaparku, mimo plavání a jízdách na tobogánu jsem šla relaxovat do výhřivky. Byla jsem tam cca deset minut a relaxovala jsem v pravém slova smyslu. Nemyslela jsem vůbec na nic a z ničeho nic mě napadlo, že největším uměním je umění užívat si života.
Na facebook jsem napsala status: Nejcennější umění? Umění užívat si život... Sem jsem to napsala anglicky a zpracovala jsme to k tomu i graficky, ale co já?
Už dlouho přemýšlím o nějakém originálním tetování v podobě nápisu. Nechci velký tetování, to vůbec ne, spíš nějaký miniaturní a tohle se mi zdá jako dobrý nápad: The greatest art? Art of enjoying life... Možná bych si nechala vytetovat spíš jen: Art of enjoying life... Poraďte, je to dobrý nápad? Přece jenom to budu mít celý žovot a když už, tak kam?


Čím fotím

13. ledna 2013 v 21:16
Už tady několikrát padlo čím fotím, tak jsem se rozhodla, že to tu konečně všem "odtajním" a zároveň udělám na svůj foťák takovou mini recenzi.

Taže vám všem představuji mýho věrnýho společníka na všech cestách a procházkách - Smart VR-310 od značky Olympus.

Foto zdroj: http://www.olympus.com.au

Koupila jsem si ho v roce 2011 o prázdninách za vydělané peníze z brigády, stál mě 3 500,- Kč a neměla jsem s sebou nikoho kdo by mi poradil nebo kdo by mi do toho mohl kecat. Byl se mnou akorát můj malý brácha, který tomu naštěstí ještě nerozumí. A proč naštěstí? Elektroniku si nejradši vybírám sama, když si do toho nenechám od nikoho kecat, tak jsem ve výsledku nejspokojeněší...

Když můj tehdy nový foťák viděla sestřenka, která v té době chodila na fotografickou školu, tak řekla jen: ,,Proč Olympus? Ty jsou hodně poruchový." Přiznávám, že mi trochu skazila radost, ale neodradilo mě to, věřila jsem, že bude fungovat tak jak by měl.

A fungoval? Ano, a ještě pořád naštěstí funguje. Neměla jsem problém s tím, že by se například seknul a nic s ním nešlo, dokonce mi jednou spadnul do sněhu a pořád byl v pohodě. Fotky fotí takové jaké můžete vidět na mém blogu. Nejlepší je asi ve focení makro fotek, vždycky když fotím detaily, tak nastavím super makro a pak jen cvakám. Portréty dokáže vyfotit taky celkem dobře, ale horší je ve focení budov a postav - fotky tohodle typu nejsou ostré tak jak by měly být (možná i proto nejradši fotím makro).

Spokojená s ním jsem, ale tak který člověk, který se zabývá focením by nechtěl zrcadlovku? :D

Déšť a zase jenom déšť

9. ledna 2013 v 21:29 Příroda
Fotky z 5. 1. 2012. Opět fotky spojené s deštěm. Tentokrát kapičky, které sice fotím moc ráda, ale toho deště už mám fakt plný zuby. Dočkám se tý zimy nebo ne... :( ? No nic, nechci si tu pořád jenom stěžovat, aspoň mám zase pár zveřejnitelných fotek. Jak se máte při středě? Zítra už čtvrtek, což pro mě znamená, že zachvilku tu bude zase víkend (já se ale těším spíš až na ten další víkend - tenhle víkend žádná diskotéka). Taky vám ten život tak strašně utíká?





Deník snů - Cestovaní

6. ledna 2013 v 20:29 ostatní
Sen z 5. 1. 2013.

Balíme se na hory, už vyjíždíme. Jede nás víc, ale nepamatuju si kdo přesně, jedeme s dědou, který s sebou nemá ale babičku - divný, když už jeden z nich někam nejede tak je to děda. Z cesty na hory najednou vzniká cesta k moři. Plujeme na lodi, jsou obroské vlny. Cesta uplynula poměrně rychle a zkončili jsme na nějakém opuštěném ostrově.

Rozhodujeme se jestli máme vystoupit. Všichni jsme zvědaví, takže...? Takže vystupujem. Rozhlíželi jsme se kolem. Divím se tomu jak to tu vypadá. Asi byste čekali písčité pláže a palmy, ale nic takovýho. Všude jsou kamenné útesy a skály, nic jiného ani žádný zvířata.

Ve chvíli kdy se tomu všemu tady divím se na nás začne řítit skála. Skála se řítí zleva, z místa před kterým jsem až doteď stála já... Až doteď protože jsem včas uskočila. Všichni utíkáme aby na nás ty kusance šutrů nespadly. Nejdřív běžíme rychle do moře a pak už běžíme v moři pořád dál a dál, ale voda nám pořád sahá po kotníky. Zvláštní taky je, že i vodní dno je pořád skalnatý a jsou na něm pravidelný, ostrý výběžky (takový zarovnaýé pruhy útesů, nevím jak to popsat).

..........PROBUZENÍ.........


Podzimní zelenina

1. ledna 2013 v 18:39 podzim
Máme tady Nový rok. Každoročně jsem si na Novej rok říkala: Jak na new, tak po cel! (taková moje zkratka klasického Jak na Nový rok, tak po celý rok). Letos jsem to neřekla ještě ani jednou a jsem za to ráda. Už nechci bejt tak pověrčivá. Pověry vychází stejně jen kvuli tomu, že jim věříme. Vždycky se stane to čemu opravdu věříme. Proto se snažte věřit a přát si aby tenhle rok byl o mnoho lepší než rok 2012, abyste byli obklopeni limi, kteří vás mají upřímně rádi, abyste měli štěstí v lásce a hlavně abyste byli celkově šťastní!

Taakže šťastný Nový rok!

Do novýho roku taky hodně zdraví, takže tady je fotka sice takové seschlejší zeleninky (jako takový symbol zdraví), ale pořád je to zeleninka :D. Fotka je z 3.11. 2012.


Mimochodem jak jste včera zakalili? :)