Září 2012

Hřivny - peníze na Ukrajinu

27. září 2012 v 17:25 předměty
Dneska hned po škole jedu od školy na zájezd na Ukrajinu. Pár lidí se mě už ptalo jestli se těším, těm kterým jsem nechtěla zkazit radost (např. tátovi, který mi Ukrajinu platil) jsem řekla, že jo. Ve zkutčnosti ale nemůžu říct, že bych se vyloženě těšila. Ne, že by se mi tam nechtělo, to ne, jsem ráda, že Ukrajinu uvidím, ale prostě od jedné události (je s tím spojená i ta fialová barva - pozn. pro Hanny) se ve mě blokla "těšící se chopnost".
Dřív jsem se dokázala těšit na hromadu věcí, lidí, zážitků. Teď jsem prostě v klidu a snad si ani neuvědomuju, že by mělo přijít něco hezkého. Je to zvláštní... Na jednu stranu mi to ale vyhovuje, protože většinou když se někdo někam moc těší, tak je pak akorát zklamaný.
Teď už pravděpodobně sedím v autobuse, poslouchám písničky a čtu si ze svého tabletu. Nebudu tu až do pondělí, tak se omlouvám :). Snad budu mít z Ukrajiny dostatek fotek abyste taky něco viděli. Mějte se tu! Leila
(článek je přednastavený)
Ukrajinské hřivny:
(více v c. článku)



Rozmlácené "něco" a hřebík

26. září 2012 v 20:36 předměty
Foto ze 14. 9. 12.
Je to fotka zase z trošku jiného soudku, přijde mi taková něčím zvláštní, ale nevím čím. No a ten rezavý hřebík je fakt pecka :D. A vlastně tahle fotka vznikla úplnou náhodou....


Zátiší

25. září 2012 v 22:19 rostliny
Foto ze 14. 9. 2012.


Deník snů - Po svatbě

25. září 2012 v 22:13 ostatní
Sen z 25.9.12
Jdu po chodníku a na sobě mám svatební šaty, které ale napohled nemusí vypadat úplně jako svatební. Svatební sice opravdu jsou, ale jsou jen takové jednoduché krajkované, čistě bílé, na vrchu mám bílý kožešinový kabátek. Nijak moc se mi nelíbí, tohle bych si nevybrala. Koukám po lidech, jestli se po mně vůbec koukají, jak je vždycky zvykem koukat se na nevěsty. Nikdo nejevil žádné sebemnší známky i obyčejného povšimnutí si mě. Jdu pořád sama po kostkatém chodníku, jdu ze svojí svatby. Nepamatuji si kam jsem šla ani proč jsem šla sama.

Podle mých myšlenek jsem se provdala za svýho nejlepšího kamaráda, kterého nemiluju (ani ve snu a ani ve skutečnosti smaozřejmě). Svatba byla jen taková obyčejná a narychlo za nějakým účelem. Za jakým si ale nepamatuju. Každopádně z tohodle svazku nejsem nijak nadšená.

I přesto, že do sebe s K. nejsme zamilovaní, tak se snažíme dělat to co ostatní manželé. Jenže bez lásky to bohužel není možné, nic nám spolu nevychází ...... P R O B U Z E N Í ........

Žalud

24. září 2012 v 21:42 podzim
Našla jsem ho 15. 9. (12), když jsem šla z tesca. Šla jsem jako obvykle zamyšlená a najednou byly moje myšlenky přerušeny pohledem na krásně zbarvený žalud. Napůl "negřík" napůl "hnědáček", prostě musel zaujmout mojí pozornost. Sebrala jsem ho ze země s tím, že si ho vyfotím a zasadím.

Řekla jsem si: ,,Krásnej žalud, bude i krásnej dub." No, ale je 24. a já jsem se pořád nedokopala k tomu abych ho zasadila, kdybych aspoň měla tu hlínu... :/ a kdybych aspoň nebyla tak příšerně línej člověk. No nechci se vymlouvat na svoje znamení, ale četla jsem, že váhy mají sklony k lenosti. Můžu potvrdit, tohle fakt sedí!

Už po druhé za tenhle rok vkládám fotky do rubriky podzim i když podzim ještě nebyl. Je to proto, protože žalud pro mě představuje typicky podzimní přírodninu.



Kvůli kombinaci barev

23. září 2012 v 19:52 předměty
Deodorant jsem fotila dneska a nefotila jsem ho kvůli tomu abych mu dělala recenzi nebo reklamu (ve skutečnosti tenhle ani nepoužívám, měla jsem ho jednou a už bych ho nechtěla), ale kvůli kombinaci barev. Moje nejoblíbenější kombinace barev je světle zelená a modrá. Spolu tyhle barvičky vypadají krásně, aspoň pro moje oči to tak vypadá. Možná se mi líbí protože je tahle kombinace přirozená, přírodní. Kombinace zelených rostlin a stromů + nebe je také kombinace modré a zelené barvy.



Deník snů - vražedná sebeobrana

21. září 2012 v 22:18 ostatní
Sen z 21.9.12
Za dnešní sen se docela stydím, to co se mi zdálo bych v životě neudělala ani v sebeobraně. Nedokázala bych udělat něco takovýho a nechápu proč se mi to zdálo...

Přijeli jsme s tátou do Londýna. Ale vůbec to nevypadá jako nomální Londýn, je to tam úplně jiný, ale ve snu je to pro mě prostě Londýn. Stojíme s tátou pod nějakou kamennou bránou. Je to tam takový dost temný. ,,Tak já jedu jo." Říká táta. "Jo, tak čau." Jen to dořeknu, tak se táta začne vzdalovat a já přemýšlím o tom, jak to v tom Londýně sama zvládnu. Myslím si, že se stratím, ale pak si uvědomím, že Londýn není zase tak veliký. Vím, že je ve skutečností Londýn hodně velký, byla jsem tam, ale mně se do snu prostě promítlo místo Londýna město ve kterém jsem nikdy nebyla, i když ve snu to město znám. Každopádně jsem to město vnímala jako Londýn.

Jdu nějakou úzkou uličkou směrem k nějakému malému mostu. Jdu a mám strach z místních lidí. Pár jich tu sedí na zemi a dívají se na mě. Procházející lidé si mě také prohlížejí. Proč na mě tak civí? Říkám si v duchu. Mám z nich docela strach. Přímo naproti mě už jdou dvě ženské středního věku. Chytají mě a asi mi chtějí něco udělat. Ve snu jsem věděla co mi chtěli udělat, ale teď už nevím.

Najednou v ruce držím bejzbolku, kterou se bráním. Nevím jak se mi dostala do ruky, prostě jsem jí z ničeho nic měla v ruce. Jednu z žen se mi podařilo dostat na druhou stranu zábradlí mostu. Mlátím do ní bejzbolkou, ale ona se drží jako divá zábradlí. Nakonec se mi jí podaří omráčit a ona padá dolů. Nevím kam spadla, prtotože si nepamatuju co bylo pod mostem, ale vím, že jí ten pád 100% zabil.

Druhá žena (starší a zkušenější než ta první) mě držela během mého zápesení kolem pasu. Teď už ale veškerou svojí pozornost věnuji jí. Mlátím jí do hlavy bejzbolkou. Taky mi chvíli trvá než se s ní vypořádám, ale nakonec jsem udolala i jí. Je utlučena k smrti........... P R O B U Z E N Í............

Strašnej sen, já vím.... :(

Brokolice z mraku

19. září 2012 v 16:08 nebe
Když jsem poprvé viděla tenhle mrak, tak mě hned napadlo, že v něm vidím brokolici. Mohla jsem v tom vidět klidně třeba i listnatý strom, ale ne, mě musela zrovna napoprvý napadnout brokolice, kterou od malinka nemám zrovna v lásce. Znechutily mi jí učitelky ve školce, když mě nutily abych snědla brokolicovou polívku a pak mi zní bylo špatně. Od tý doby nechci brokolici ani vidět... Myslím si, že by učitelky ve školkách neměly děti takhle nutit něco jíst, když jim to nechutná, pak můžou mít pozůstatky na celý život (jako mám já dodnes s brokolicí).

Jen takové miniinfo: dneska se mohlo stát, že už bych na tenhle blog nepřidala nikdy žádný článek. Mojí vinou mě totiž málem srazilo auto, které jelo neuvěřitelnou rychlostí. Zachránil mě jen můj reflex.


P.S.: Včerejší sen bych sem napsat vážně nemohla. Už druhý úterý se mi zdál sen, který je neuveřejnitelný asi jsou to pro mě nějaký zakletý dny či co :D. A dnešní sen psát taky nebudu protože si pamatuju jen kraťoučký útražky z různých snů, který nemají žádnou souvislost. Tak snad zejtra se mi bude zdát něco smysluplnějšího....

Tykev

17. září 2012 v 20:34 podzim
Zatím sice podzim ještě není, ale tyhle fotky už jsem zařadila do rubriky podzim, protože tykev je pro mě typická "podzimnina" (=něco co patří podzimu). Mám ráda tykve, vždycky se mi tak nějak líbíly jejich rozmanité tvary a vzory. Jednu už doma máme a tak jsem se jí rozhodla nafotit.








Deník snů - popíjení čoko kuliček

17. září 2012 v 20:08 ostatní
Sen ze 17. 9. 12.
Upozornění: hoooodně divnej a nesmyslnej sen :D.

Jsem s lidma z gymplu na lyžáku a právě teď sedím s Janou P. a Marťou H. na schodech. Schody jsou potaženy šedivým kobercem a jsou tvořeny ze dvou částí. My sedíme v části která je blíž u dolejžka, takže vidíme na hlouček lidí z áčka, kteří stojí blízko před schodama. Nevím co na našem lyžáku dělá áčko, protože na lyžáku na kterým jsme byli v prváku nebyli, ale moje hlavička si usmyslela, že tam s náma budou a tak tam prostě v tom snu byli (zřejmě kvuli A., taky jeho jedinýho si z toho hloučku lidí konkrétně pamatuju).

Chvíli pozoruju A. a pak se napiju čehosi co držím v ruce. Piju kuličky s mlíkem. Nevím, jak je možné, že kuličky s mlíkem PIJU, ale já prostě pořád tvrdím, že moje sny nemají logiku a asi i proto se mi líběj :D. To nejdivnější ale ještě přijde... : ,,Jani? Chceš?" Nabízím jí svoje kuličky s mlíkem ve skleničce. Kýve hlavou, že jo. Podávám jí skleničku. Jana si začne "leštit" ty čokoládové kuličky. Nechápavě se zeptám: ,,Ty se štítíš?" Do rozhovoru se zapojila Marťa a odpověděla za ní: Od tý doby co ses poblila, viď?" Jana souhlasí a my se smějem...... P R O B U Z E N Í ..........

Tohle fakt nepochopim, omlouvám se že to sem píšu "takhle", ale mně se to tak vážně zdálo! :D Nechápu za 1. : jak můžu pít kuličky s mlíkem a za 2. jak si ty kuličky mohla ještě ke všemu leštit, když se to PILO. Dost divný, ale jinak pocity ze snu jsou dobrý, takový na pohodu :).

Ráno jsem Janě ve škole svůj sen řekla a ona mi řekla, že kuličky si k snídani dává každej den a že je má strašně ráda... zajímavý :).




Deník snů - Na plavečáku

16. září 2012 v 8:50 ostatní
Sen z 16. 9. 12.

Jsem na nějakém plavečáku. Všude okolo mě jsou barvy do světle modra, což je pro moje oko příjemné, protože modrá je moje nejoblíbenější barva. Nade mnou je velký tobogán (táké světle modrý). Já stojím ve frontě na tobogán spolu se svou sestřenicí B. Ve frontě jsme ve předu, přede mnou už je jen jeden člověk a já budu moct jet.

Jenže... Jak na potvoru se mi povolil horní díl plavek a já jsem hodně znervézněla, protože teď už jsem na řadě a měla bych jet. Nechci jet ale s povolenou podprsenkou a tak si jí začnu utahovat. Lié ve frontě okamžitě začali nadávat, že si snad dělám srandu a ať okamžitě jedu. Já nevím co mám dělat. Bezmocně stojím v takovém malinkém předbazénku než se jde na tobogán. Sestřenka začala mít taky kecy, tak jsem alespoň pustila před sebe. ........P R O B U Z E N Í........... Následovalo snění v ppolospánku.

  • Na tobogán jsem se pak už nedostala.
  • Zvláštní je, že na tobogán se chodilo ze spoda. Vím, že je to blbost, ale takle to fakt bylo.
  • Taky vím, že to není nijak zajímavý sen, ale chci sem psát každý sen, který si aspoň trošku pamatuju.
  • Často se mi zdá o zvláštních tobogánech a plavečácích, nevím co by to mohlo znamenat.

Odhalení

15. září 2012 v 19:53 lidé
Odhalení Pata a Mata z tohohle článku - na konci animačky si sundají masku :D.


Hledá se název pavoučka

15. září 2012 v 19:09 Zvířata
Nevíte náhodou jak se jmenuje tenhle pavouk? Nebyl ani nijak moc veliký, ale prostě mi přišlo, že takovýho pavouka vidím prvně, tak mě zajímalo jak se jmenuje. Kdyby někdo věděl, tak prosím napiště ;).



Barvama mi trošku připomíná štíra.

Deník snů - Žáby

15. září 2012 v 10:40 téma týdne
Sen z 15.9. 12
Dneska si pamatuju útržky z více snů, ale jen kraťoučké. Zdálo se mi o nějaké nonstopácké párty, kde už jsem pak tancovala jenom já, protože už nikdo nemohl a pak o tom, že mám sestřičku - miminko. Pak se mi zdálo o žábách a to si pamatuju nejvíc, takže teda sen o žábách...

Stojím na takový cestičce z písku na které je dost těžký udržet rovnováhu, protože směrem do prava je zešikmená dolů. Pod tím je bahno a pod tím nějaké obrovské jezero. Vypadá to tam jak nějaké místo na konci světa. Nikdy jsem podobný místo neviděla.

Scházím z písečné cesty na bahno, protože se chci blíž podívat na žáby. Bahno se mi lepí na boty, je takové hodně černé, ale naštěstí nesmrdí. Vidím žáby, je jich všude strašně moc a jsou strašně velký. Jdu blíž až úplně k jezeru, když se přibližuju, tak plno žab skáče do vody. Na něco jsem šlápla - je to nějaká mrtvolka černé a ani tak moc velké (oproti ostatním žábám) žáby. Zvedám nohu a žába se odlepuje od mojí bílý podrážky.

Pak odcházíme někam dál za turistikou. Jsem tam s tátou a jeho rodinou.........................P R O B U Z E N Í................
Máma vešla do pokoje pro noťas. Konec sladký spánku! :/, teď už neusnu (9:33).

Vyhledala jsem si co znamená ve snáři žába:
  • zlepšíš si své postavení
  • Žáby v rybníce viděti: mnoho peněz obdržeti,štěstí v obchodech, věrná láska.
  • Je významným symbolem proměny (vajíčko-pulec-žába), proto je její výskyt ve snech průvodcem vnitřní proměny snícího, která může být skrytá, tušená nebo viditelná. <- Řekla bych, že tohle sedí.

Fotka je jenom doplňující, na blog už jsem jí dávala v tomhle článku. Ale takle ty žáby nevypadaly, byly něco mezi ropuchama a skokanama a byly hodně tmavé.

Deník snů - útěk

14. září 2012 v 16:46 ostatní
Sen se mi zdál 14. 9. 12.

Honí mě několik lidí v obrovském tmavém baráku. Barák není zabydlený, vypadá to tam spíš jak v nějakých sklepeních, protože je to tam hodně tmavé a je tam hodně žebříků. Právě po jednom žebříku rychle šplhám, cítím jak mi srdce tluče jako o závod a není divu když mi jde vlastně o život.

Lidé, kteří po mně jdou znám, ale nevím proč mě chtějí zabít prostě jen pořád utíkám a schovávám se. Oni jsou vždycky o krok napřed než já. Je jich hlavně víc, takže mi bez problémů nadbíhají. Mojí jedinou záchranou jsou žebříky. Už jsem jich vyšplhala asi tak 5 a teď už je to jen o vlásek - po mě jde nějaký tmavovlasý a tmavooký mladý kluk, kterého ve snu znám, přesně si pamatuju jak vypadá, ale ve skutečnosti jsem ho nikdy neviděla. Vymyslela si ho jenom moje představivost. Ale Beník (můj pes) tam někde zůstal a já bez něho jít nemůžu.

Nevím jak se mi to podařilo, ale vynořuju se z nějakého kanálu a Beníka dávám ven, ale nejdu za ním. Vracím se z5, protože tam někde jsou ještě mý dva mladší bráchové a ty tam samozřejmě taky nemůžu jen tak nechat. Už je vidím, Jsou naprosto v klidu a nevědí co mi je a proč tak chvátám. Bez vysvětlení je popoháním dál, ale před námi je teď už jen jedna možnost - vyšplhat po žebříku do nějaké místnosti kde hoří. Necítím žádný kouř a nic, prostě jen vidím různé stupně oranžové barvy ohně.

Slyším hlasy, už jsou blízko, ale po žebříku nešplháme, ukázalo se, že je tam ještě jedna skrytá chodbička, kterou by se nám mohlo povézt utýct. Utikáme co nejrychlejc to jde, ale teď už vážně nemáme jinou možnost než vylézt po žebříku nahoru, který vede o5 do nějaké hořící místnosti, tahle místnost ale vypadá, že hoří ještě o hodně víc než ta první. Co si vybrat? Uhořet nebo se nechat zabít?

Naštěstí se nestalo ani jedno. Až teď, kdy je zřejmě "natáčecí přestávka", jsem se dozvěděla, že vlastně natáčíme můj oblíbený seriál ve kterém hraju poprvé a zrovna hlavní roli. Natáčení je hodně intenzivní. Je založeno na tom, že si jednotlivé scény herci prožívají jako kdyby se jim to dělo ve skutečnosti. Seriál u kterého jsme právě dotočili nějakou trilerovou scénu má být na způsob Pretty little liars. Teď když jsem to zjistila, tak si v duchu říkám: ,,Až na to, že já jsem na všechno sama a ony byly 4!"

Je po "natáčecí přestávce" a já už jsem zase doslova vžitá do své role... Stojím u okna ve kterém sedí moji rozvedení rodiče. ,,Pusťte mě, musím utéct!" Oba jsou v klidu jako by se nic nedělo. Máma se tváří škodolibě jako kdyby měla něco společnýho s lidma, kteří se mě snaží chytit. Táta vypadá, že mámu podezírá stejně jako já, proto se mě zastane a řekne: ,,Když se jedná o blbost, proč jí teda prostě nepustíš?" Táta zdřejmě neví proč se snažím utéct, ale z máminýho výrazu vycítil nekalost a tak snaží mámu vyprovokovat aby zjistil co ona ví a on ne.............P R O B U Z E N Í..................


Doplňující fotka (focena kvuli žebříkových schodech a temných barvách, což se ke snu hodí).

Charakter člověka

13. září 2012 v 19:32 | Charakter člověka |  téma týdne
Hned jak jsem si přečetla téma týdne, tak mi bylo jasné jak ho pojmu já. Už nedávno jsem sem psala, že oko je brána do duše a tvrdím to i nadále. Charakter člověka je vepsán v jeho očích. Když se někomu podíváte do očí, tak z nich dokážete ledacos vycítit, teda aspoň já to tak mám. Vím, že nejsou předsudky zrovna nejlepší věc, ale takové ty předsudky získané díky očím můžou být často pravdivý.

Věřím na lásku na první pohled, ale zároveň tvrdím, že vzhled není to do čeho se můžu zamilovat. Jenom díky očím a očnímu kontaktu člověk o druhém člověku může zjistit jak je mu ten druhý vlastně blízký, třebaže ho vidí právě poprvé. Mně se tohle stalo už celkem 2x...

V anketě hlasuju samozřejmě ano! :)


Deník snů - strmá cesta na hory.

12. září 2012 v 20:31 ostatní
Článek ještě z prázdnin, ale zveřejněný je až dneska.
Sen se mi zdál 28. 8. 12. Vůbec nechápu, to, že se mi o prázdninách zdají sny o horách (tenhle tejden už 2.).

Sedím v autě ve druhé řadě u prostřed. Auto je velké, má tři řady, já vždycky sedím uprostřed druhý řady. Auto řídí táta, vedle něho sedí jeho manželka (moje nevlastní máma). Jedeme po klikaté cestě do obrovského krpálu. Vedle nás - vpravu je skála a vedle nás vlevo? Tam je jen sráz někam do nekonečného prázdna. Silnice po které jedeme je docela dost široká, ale její nevýhodou je, že je od pravé strany směrem ke straně levé z kopce. Takže auto k levé straně pořád nebezběčně sklouzává.

My jedeme až u samého krajíčku na levé straně nebezpěčné cesty a já se hrozně bojím, že se zřítíme dolů. Teď to vypadá, že spadneme, protože jedno kolo už je z části ve vzduchu.

,,Uff". Všichni oddechujem. Táta to naštěstí na poslední chvíli vybral. Takže žijeme! Ulehčující pocit, že ještě můžeme žít. Zase na druhou stranu jsem ráda za skvělý adrenalinový zážitek! :)

Už jsme na místě. Tady už je je plno sněhu a vidím sjezdovku. Je taková tak akorát, ani ne hrozně moc prudká a ani ne žádnej "debilplac".

Jdeme do nějaké lyžárny, která je kousek od sjezdovky. Máme tam schované naše zimní vybavení. Konečně jsme tam, už tam na nás čekají tátovi známí. Berou si prkna a vyráží se nahoru na sjezdovku. Ani nevím jak jsme se tak rychle přesunuli nahoru nad sjezdovku, ale už tam jsme. Všichni se obouvají, teda až na mě. Já nemám co obouvat. Asi jsem si prkno nechala v lyžárně. ,,Tati?" Opatrně se ptám. ,,No?" ,,Já jsem si zapomněla prkno v lyžárně...." ,,No, tak to seš matěj. To je tvůj problém, na to si máš myslet. Tak si tam dojdi." Řekne takovým tím tónem, který nesnáším.
............. P R O B U Z E N Í..................

Pat a Mat

11. září 2012 v 19:32 lidé
Málokdy si něco chválím, ale tahle fotka se mi vážně líbí :), ale neni to jenom díky tomu jak jsem to vyfotila a upravila, ale bráchové mi prostě uměli zapózovat, za což jsem teď moc ráda.


Deník snů - Peníze na uši

10. září 2012 v 23:23 ostatní
Sen se mi zdál 10.9.12 .

Babička volá mojí tetě. ,,Jano, nemohla by si jí dát 7000,- kč na operaci uší?"
Ve snu vím, že mě čeká operace uší, ale nepamatuju si co jsem s nima měla.

Teď už jsem u tety, která mi předává peníze ve velké a hodně tlusté bílé obálce. Koukám se dovnitř obálky a mnou projíždí hodně nepříjemný pocit. V obálce není žádných 7 000,- Kč, ale něco málo do 100 000, - Kč! Už 7000 se mi zdálo hodně chtít po tetě, ale proč mi sakra dává tolik a kde to vzala? To si přece nemůžu vzít, myslím si.

Teta nešťastně a skoro s brekem říká: ,,Tohle jsme si šetřili na svatbu, ale já ti to dám." Ve skutečnosti jsou teta ze strejdou už hoodně let provdaný a mají dva dospělé syny (mé bratrance). Je mi nepříjemně a vůbec nevím co mám řikat. Chvíli jen tak nic neříkám a je mi z toho na nic, ale po chvilce se zmůžu aspoň na tohle: ,,A proč m dáváš tolik peněz?" ,,No přeci na tvojí operaci uší a aby sis něco koupila." Odpovídá teta. ,,Ale to si přece nemůžu vzít."

Probíhají mi v hlavě myšlenky, co bych si teď potřebovala koupit: nový mobil, protože jsem ho v sobotu ztratila a hardisk. Pak ale hned zase myslím, že si od tety tolik peněz vzít prostě nemůžu. Oni si je šetřili na svatbu a já bych je měla jen tak utratit za moje "kraviny" ? Žádná věc není hodna toho abych si jí za TYHLE peníze pořídila.

Peníze jsou teď už opravdu mé. Jsem už doma a nevím co s těmi penězy budu dělat. Je to hodně nepříjemný pocit je mít ........ P R O B U Z E N Í............

Ohňostroj

10. září 2012 v 19:51 nebe
V sobotu jsem byla na akci, kterou pořádalo jedno nejmenované město. Hráli divadla, promítali filmy, památky byly otevřené, apod... Závěr večera byl jako každoročně zakončený ohňostrojem. Byla to krásná podívaná, u ohňostroje vždycky přemýšlím o životě. Mimo přemýšlení jsem ale taky fotila a vzešly z toho vcelku zajímavé snímky.