Deník snů - S babičkou a s dědou na horách

24. srpna 2012 v 10:30 |  ostatní
Jsem na horách s babičkou a s dědou. Netuším kde, na tom místě jsem nikdy dřív nebyla. Jsme u někoho ubytovaní a musíme podle nich dodržovat určitá pravidla jak na sjezdovce, tak u nich doma. Sice si pamatuju jen jednu místnost a to společenskou, ale myslím, že podle té místnosti bych mohla klidně říct, že jsme byli ubytovaní v nějakém obrovském baráku (taková ta vila v Americe pro bohaté by tomu možná odpovídala). Společenská místnost je ohromně prostorný pokoj, který je vybaven drahými křesly, koberci závěsy. Uprostřed toho všeho je obrovský stůl z tmavého dřeva. Stůl se krásně leskne. Je to nábytek jak pro královskou rodinu. Co já vím, třeba jsme byli u nějaké šlechtické rodiny, protože já si vážně nepamatuju u koho že jsme to byli vlastně ubytovaní.

V týhle místnosti nám sdělují všechna ta nesmyslná pravidla, která jsme podle nich nuceni dodržovat. Ty pravidla si nepamatuji, ani jedno pravidlo si nepamatuji, ale když nám to řikali, tak jsem předem věděla, že je nebudeme dodržovat.

Teď už je před náma obrovská sjezdovka. Jen přede mnou a před babičkou, protože děda nelyžuje. Já vlastně už taky moc nelyžuju, mám radši prkno, i když taky si ještě občas ráda zalyžuju. Každopádně to co máme na nohou není snowboard a ani normální lyže nebo bežky. Ano, jsou to lyže, ale vůbec ne normální. Vypadají sice jako klasické lyže (možná o malinko kratší), ale jsou vratké jako běžky a ještě k tomu u nich je trošku potřeba (když jsou tak vratké) aby jsme mohli aspoň nadzvedávat nohu stejně jako můžeme u běžek, ale to taky nejde. No nic, ať už jakkoli, musíme to sjet.

Jedeme šílenou rychlostí. "TO" co máme na nohou se nádá zrovna nejlíp ovládat. Babička má problémy na normálních lyžích a tohle už je na ní moc. Proto zapomínáme (nebo spíš kašleme na pravidla, který nám byly určeny pro sjezdovku) a jedeme si jak nejlíp to jde. Je to hodně prutký, rychlost se nedá ukočírovat, ale kupodivu ani jedna nepadáme. Přede mnou je poslední úsek mega sjezdovky. Prosvištím to skoro se zavřenýma očima (stejně to neumím moc ovládat) a k mému překvapení jsem dole, živá a zdravá a bez jediného pádu................... P R O B U Z E N Í...............................

Teda aby se mi v srpnu zdálo o horách, to už teda vážně nechápu :D.
(sen se mi zdál 24. 8. 12)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bublinkka bublinkka | E-mail | Web | 24. srpna 2012 v 10:38 | Reagovat

:D zvláštny sen ... :D

2 xoxo ** xoxo ** | Web | 24. srpna 2012 v 14:06 | Reagovat

ani moc ne:D;) jenom to bylo takove "fajne" teple:D jako fakt bylo to celkem prijemny, ale pak jsem vypadala teda suprove:D tecky vsude na obliceji:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama