Srpen 2012

Jdeme dál...

31. srpna 2012 v 22:04 téma týdne
Za temnými mraky se vždycky najde nějaké to světlo. A stejné je to i s životem. Někdy si myslíme, že máme strašný život, že se všechno jenom se*e a máme tu největší smůlu. Pak nám ale znenadání do života přijde zase něco, co nám opět dodává sílu žít. Je tu něco, pro co žít. To NĚCO, co nám zase dodá energii do života většinou chodí ve chvíli kdy to nejméně čekáme. Proto i když si myslíme, že je nejhůř, tak bysme měli jít životem dál... Nikdy nevíme, že zítřek pro nás může přichystat úžasný den, který nám toho do života hodně dá.

Život je prostě jako horská dráha a na té se přeci nikdo nemůže nudit... Někdo z ní má možná strach, někomu je možná špatně, což může být někomu i ze života, ale kdo by se chtěl nudit?! Nudný život by stál za nic, když to řeknu slušně. A kdyby v životě existovaly jen ty hezké věci, tak bysme si jich nedokázaly tolik vážit.

Proto, ať je nám sebehůř, tak nezapomínejme na to, že život jde dál... Zítra na nás může čekat světlo. :)


Z deštivého (posledního) prázdninového pátku

31. srpna 2012 v 13:37 Příroda
Jak už možná někdo ví, strašně ráda fotím kapičky na rostlinkách. Dneska nebylo zrovna nejhezčí počasí, je škoda že poslední dny prázdnin se na nás počasí takle mračí, no co, ale tak aspoň jsem mohla vyfotit mé oblíbené kapky :).



Prázdniny

29. srpna 2012 v 17:58 léto
Tenhle článek píšu kvuli téhle soutěži.

Prázdniny, jak tohle všechno jen začalo? Na začátku prázdnin jsem měla to "štěstí" jet do Chorvatska k moři. Sice jen s tátou a jeho rodinou, ale někdo nemá to štěstí podívat se k moři za celý život, takže bych měla být vděčná i při faktu, že nejedu s přáteli.

Původně se mi tam vůbec, ale opravdu vůbec nechtělo. Když se mě někdo z rodiny zeptal: ,,Jak se těšíš k moři?", tak jsem odpovídala radši jen - nevím, nepřemýšlím o tom. A proč jsem se vlastně netěšila? Je to prostý, věděla jsem, že u moře strávíme dlouhých 14 dní a myšlenka na tolik dní bez M. mě ubíjela....

Nicméně, týden před odjezdem jsem svůj názor změnila. A důvod? Můj milovaný M. mě nechal být! A věřte mi nebo ne, v tu chvíli se člověk dokáže cítit tak strašně mizerně, začne si dokolečka přehrávat společné zážitky, společně strávené chvilky, že prostě prospěje když odjedete někam hodně daleko, kde přijdete na jiný myšlenky.

Pomohlo to? Jak se to vezme. Ten den kdy mi něco, někdo, od něj trochu pomohl jsem na něj zrovna myslela. Prostě jsem si jen tak sedla na lavičku k moři a přemýšlela o životě s ním... Náhodou za mnou přišel jeden kluk a ptal se mě proč jsem smutná. Seznámili jsme se a já mu všechno vysvětlila (v angličtině samozřejmě, protože Čech to nebyl). Pak už jsme si povídali o všem možném, neměli jsme zábrany ani kvuli angličtině. Začalo se stmívat a on přines pivo, tak jsem s ním pila. Když už jsme toho dost vypili, tak mě začal hladit. Hladil mě a já se nechala, bylo mi s ním příjemně. Pak se naše hlavy začaly přibližovat a vám už asi může být jasné co následovalo :). (kdyby to někomu nedocházelo - líbali jsme se).

Možná se budete divit, ale mně se to nelíbilo. Když jsme se spolu líbali, tak jsem ho začala hrozně moc srovnávat s tím jak líbal M. Vím, že to není správné, ale nemohla jsem si pomoct.

Možná se ptáte: Proč jsem se teda nechala líbat když se mi to nelíbilo? Já nevím, myslím, že jsem to udělala kvuli tomu, že mi s ním bylo dobře a byl na mě hodný, ale asi i tak trochu natruc kvuli bývalému, což taky neni zrovna nejlepší důvod, vím. Každopádně, druhý den jsem toho litovala, ale večer se to opět tak nějak zvrtlo a byli jsme spolu znova. Další den se mě ptal jestli bych zase přišla a já řekla, že nevím. On na to řekl jen jeho krásné PLEASE a tak jsem souhlasila. Tenhle večer byl zlomový. Přestala jsem ho srovnávat s M. a začalo se mi s ním líbit čím dál tím víc.

Taky jsem se ho několikrát zeptala jestli nemá náhodou holku. Já jsem mu věřila, nebo spíš chtěla věřit a tak jsme se každý den spolu scházeli na pláži. Bylo mi s ním krásně, byla jsem i ráda, že se nepokoušel o nic víc...

S ním ta dovolená utekla hrozně rychle. Vůbec se mi odtamtud nechtělo nebo spíš od něho se mi nechtělo. Dali jsme si na sebe aspoň facebook a číslo na mobil. Když jsem se ale doma koukla na jeho profil, tak mě tam čekalo nemilé překvapení. Hoodně mě z toho zamrazilo. Má holku!!! Nevěřícně jsem na to čučela a připadala jsem si podvedená tím, že mi lhal a udělal ze mě svini. Hrozně mi bylo líto jeho přítelkyně. Byla jsem hodně naštvaná a začla jsem prohlašovat, že se chlapům nedá věřit.

Takhle začali moje "slavné" prázdniny, které teď bohužel trávím sezením u počítače. Na prázdniny jsem měla úplně jiné plány, byly o hodně lepší než ty skutečné, ale teď už aspoň vím, že bych se na nic neměla tak moc těšit (představovala jsem si že prázdniny strávím s M., protože mi to slíbil).

Další ponaučení - když partner(chlap) něco slíbí, je to jako kdyby rovnou říkal, že se to nestane.... (omlouvám se, vím, že to není moc pozitivní, ale takhle to teď prostě vidím, časem třeba názor změním).


Okřídlený čertík s myším obličejem

28. srpna 2012 v 14:52 nebe

Co vidím

Jako ústřední výjev na tomhle obrázku vidím okřídleného čertíka s myším obličejem. Rohy mu čouhají z jakého si baretku. V obličeji má milý výraz, usmívá se. Kolem krku má jakoby silný obojek a na něm je přívěšek - přípomínající váleček záchranářských psů. Tělíčkem je k nám zády a hlavu má natočenou do leva. Každé křídlo má jiné, jsou velmi slabá, místama prosvítají. Na pravém křídle vidím značku - šipka orientovaná do prava.

Nad čertíkem jako by se vznášelo letadlo, které na něj ze shora dohlíží. Čertík o něm zdřejmě neví.

Pod čertíkem (vlevo dole) je želva s obličejem ježibaby. Želva s čertíkem k sobě mají zdřejmě blízko, ale ani jeden neví o tom druhém.


Co by to pro mě mohlo znamenat

Věřím na věštění z mraků. To co vám mraky připomínají si zkrátka převedete do svého života, podobně jako to teď udělám já.

  • Okřídlený čertík - mohl by skrývat anděla i čerta dohromady v jednom těle. Je to tak, vím, že vypadám na takovou tu "slušnou holčičku", nerada to řikám, ale taková už nejsem. Gympl mě skazil :D.

  • Tělíčko má k nám natočené zády - pro mě to značí neochotu k lidem (nevím jestli mojí neochotu anebo neochotu druhých lidí ke mně).

  • Hlavu má natočenou do leva - moc se ohlížím do minulosti. Přjde mi, že poslední dobou žiju jenom ze vzpomínek z minulosti, které se v mojí hlavě neustále přehrávají.

  • Slabá křídla, každé jiné - pro mě značí nerozhodnost a zranitelnost.
  • Značka šipky doprava - měla bych žít spíš přítomností a budoucností než minulostí, pokud se mi to podaří, budu šťastnější.
  • Letadlo může značit třeba to, že někdo kdo už umřel na mě dohlíží ze shora... (nevím jestli na takovéhle věci věřím, ale každopádně věřím, že po smrti následuje další život se stejnou "duší")
  • Blízkost a vzájemná nevědomost želvy a čertíka - někdo kdo by mi byl hodně blízký je někde nadosah, ale bohužel zatím nevím kdo to je.
Taky se občas díváte na obrazce z mraků? Co vidíte na mé fotce vy?

Deník snů - cestování s přáteli

27. srpna 2012 v 11:12 ostatní
Sen se mi zdál 27. 8. 12.

Stojím u křižovatky, která je kousek za městem ve kterém bydlÍm. Nejsem tam sama, vedle mě stojí jedna z mých nejlepších kamarádek - Kamča. Nemám nejlepší kamarádku, mám prostě 4 nejlepší kamarádky a nemohla bych říct kterou mám nejradši, protože každá je jiná, každou mám jinak ráda, od každé můžu čekat něco jiného. Domlouváme se kam se pojedeme koupat. ,,Mně se moc do toho bazénu nechce, jela bych radši na jezko." Řeknu Kamče. ,,Taky bych jela radši na Jezero." Souhlasí Kamča. ,,No tak tam pojedem, jenom to musíme dát vědět Jarče (další z mých nejlepších kamarádek), chtěla jet do toho bezénu."

Jen jsem to dořekla, tak zrovna vidím jak nedaleko od nás Jarča prošla. Nejsem si jistá, jestli je to ona, protože je zády a je mi divný, že jenom prošla kolem nás. Každopádně postava a vlasy jsou její, tak už dýl neváhám a du jÍ říct, že se jede nakonec na jezero.

Ještě se chvilku společně domlouváme o koupání a o čase, který je pro nás hodně důležitý. Musíme všechno stihnout.
Dneska totiž odjíždíme autobudem do Londýna. Nevím jestli jsme se jeli nakonec koupat, ale řekla bych, že ne kvuli tomu aby jsme se stihly pořádně přpravit na 20ihodinovou cestu autobusem.

Teď už jsem v autobuse a s Luckou (další z mých nejlepších kamarádek) sháníme místo kde strávíme příštích dvacet hodin. Já jdu první, Lucka jde kousek dál za mnou. Sedám si blízko jedný holky, se kterou se lidi moc nebaví. Já jsem se s ní když jsem byla malá hodně bavila. Prožily jsme spolu kus dětství, ale já jsem pak rostla a to nemyslím jen fyzicky, ale hlavně psychicky. Začala jsem se zajímat o jiné věci než ona. Začala jsem mít jiné kamarádky a těm jsem se věnovala čím dál tím víc. My dvě jsme se pak nadobro od sebe odcizily. Sedám si blízko, protože vím, že si blízko ní nebude chtít nikdo sedat a mně je jí najednou líto. Teď už přišla i Lucka. Hází na mě tázavý pohled a já dělám, že si toho nevšímám. ,,Pojď si sednout jinam." Prohodí Lucka znechuceně. Zdá se mi to od ní vůči té holce kruté, ale jdu za ní.

Konečně všichni sedíme. V autobuse jsou namíchaný lidi ze základky i z gymplu. Většinou mívám sny, že jsou tam ty lidi takhle nesmyslně namíchaní. Všichni se dávají do řeči a tradá domove - jede se směr LONDÝN.

,,Hrozně jsem se spálila na sluníčku." Řekne Lucka a začne si vyhrnovat tričko aby mi to ukázala. Teď už nevyhrnuje jen triko, ale i podprsenku. ,,Opalovala jsem se nahá a koukej jak jsem si popálila prsa." Pokračuje Lucka. Skloním k ní hlavu abych se podívala a divím se, že se nebojí, že jí tu někdo takhle uvidí. Rozhlížím se kolem jestli si jí někdo nevšiml. A bohužel - všiml.

Vidím jak se spolužák z gymplu (Matěj S.) směje a říká něco mýmu bývalýmu spolužákovi ze základky (Petr J.). Ve skutečnosti se tihle dva vůbec neznají. To mám jen nesmyslný sny. Oba se otáčí směrem k Lucce a mně je jasné, že jí vidí. Lucka si už zahrnuje podprsenku. ,,Lucko, kluci tě viděli." Ukazuju jí na smějící se kluky. ,,A to si mi to nemohla říct dřív?" Naštvaně odpovídá. ,,A jak asi? Všimla jsem si jich až teď!"

Cesta utekla tak rychle jako kdybysme jeli jen pár kilometrů. Teď už stojíme na kraji Londýna. Mluvíme na sebe anglicky. Další nehoráznej nesmysl. Já se koukám na obrovskou mapu Londýna na které toho ale moc není. Je jen taková jednoduchá. Pro mě ideální :D. Něco někomu ještě říkám a pak .................. P R O B U Z E N Í .....................

Foceno ve vlaku pro autobusy a auta v tunelu, který vede z Francie do Anglie.
(fotka je z května 2011)




Zmrzlina

26. srpna 2012 v 21:24 předměty
16.8. jsem měla k věčeři zmrzku. Luxusní to večeře :D.




Různookna a různozdobení na starých domech v Praze.

26. srpna 2012 v 21:04 předměty
Fotky pořízeny: 5. 8. 12 - to byly ještě prázdniny v plném proudu. Teď už mě trochu pohlcuje nostalgie konce prázdnin...





Starbuck coffee = Fuck off

25. srpna 2012 v 12:29 Obrázky
  • Včera, teda vlastně už dneska (v jednu hodinu), mě chytla kreslící nálada. Vzala jsem pstelky a načmárala jsem Starbuck coffee logo ale trošku pozměněně.

  • Není to nic extra, dělala jsem to rychle...

  • "Don't cry, say fuck you and smile!"



Škola nebo blázinec ?

25. srpna 2012 v 11:58 ostatní
Tenhle sen jsem napsala v roce 2009 (17. prosince) na svůj 1. blog.
(bylo mi 14)

Jsem doma v pohodě se svojí mámou a tak si pustíme horor. Začínají titulky a u nich uslyším nějaký divný hlas chlapa... Po titulkách mě obrazovka jakoby vtahla přímo na místo dějě, už jsem se tedy nekoukala z pohodlí domova, ale přímo z místa činu...

Nacházím se v prostředí školy, kde však není zdřejmě škola jako taková, ale spíš jako nějaký ústav pro blázny... Škola se ničím nelyší od té naší opravdické, až na to že místo třid jsou tam pokoje, kde jsou ubytovaní blázni. Žije tam pani která proklíná očima a nikdy jsem jí neslyšela promluvit. Nevím jestli je němá nebo ne, to ve snu nebylo. Také pani která chodí s nožem v ruce a za pochodu zabodává do prázdna.

Paní která proklínala očima, nejčastěji proklínala právě tu paní s nožem. Jednou šli spolu ze schodů na chodbě školy - paní která proklínala ve spod a paní s nožem nad ní... Proklínající paní jde ze schodů po zadu a upřeně se dívá té jakoby vražedkyni s nožem do očí..... Pani s nožem se nebezpečně přibližuje a...SKŘÍÍÍP!!! Už nebodla svůj nůž do prázdna ale do pani s proklínajícíma očima - zasáhla ji do ramene...

Paní s proklínajícíma očima jako kdyby to čekala, poté se vysprchovala ,oholila a oblékla do šatů aby klidně zemřela, následně si lehla na postel a čekala až vykrvácí . . . . . P R O B U Z E N Í. . . . .





Deník snů - TESCO

25. srpna 2012 v 11:42 ostatní
Dneska si pamatuju ze svých snů opravdu jenom kousíček, ale jsem ráda aspoň za něco

Jsem v našem místním TESCU. Chvilku tam stojím na konci uličky s alkoholickým zaměřením. Rozhlížím se po regálech a jdu v před. Vybírám víno na rozlučku s naší spolubydlící, protože se stěhuje jinam. Pro mě ne, mně víno nechutná. Jen pro mamku, naší spolubydlící a naší spolubydlící ze shora.

Ve vínech se nevyznám. Jediný co vím při vybírání, že bych nikdy nekoupila krabicový víno. A teď už to vidím! Do oka mi padla flaška s výrazným nápisem: Pretty Little Liars. To mám z toho, že na to furt čučím. Několik dílů za den, už mi z toho přeskočilo. To víno je nejlevnější a je od PPL, takže bude určitě i dobré, myslím si.

Už na nic nečekám, beru flašku a mířím rovnou k pokladně. U pokladny není kupodivu žádná fronta. ,,Dobrý den." Pozdravím polohlasně. Prodavačka odpoví jen - "Dobrý". Přitom markuje víno. Zaplatím a udiveně odcházím z flaškou v ruce z TESCA. Ona mi to normálně prodala, to je zvláštní. Měla jsem jenom štěstí, že jí to bylo jedno a nebo už vypadám tak staře? ........... P R O B U Z E N Í ............


Sen je z 25. 8. 12



Deset dní - den devátý

24. srpna 2012 v 18:44 ostatní
Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.

Devět faktů o tobě.

Osm způsobů jak si získat tvé srdce.

Sedm věcí nad kterýma často přemýšlíš.

Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.

Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).

Čtyři věci, co tě dokážou znechutit.

Tři v
ěci, které tě vzrušují.


Den devátý - Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.


1) Forever alone. Proč? To je jednoduchý, cítím se jako on. Před prázdninama jsem se těšila že budu s M. trávit prázdniny, dokonce to slíbil, no nic...


2) Brýle. Tyhle brejle se mi už hodně dlouho líbily. Problém byl ale v tom, že mně žádné nikdy neslušely. Teď už na to ale kašlu! Kašlu na to co si myslí ostatní, prostě se mi líbí a je to moje věc. Od teď už si chci sakra aspoň trochu věřit.


Obojí dohromady :




Deník snů - S babičkou a s dědou na horách

24. srpna 2012 v 10:30 ostatní
Jsem na horách s babičkou a s dědou. Netuším kde, na tom místě jsem nikdy dřív nebyla. Jsme u někoho ubytovaní a musíme podle nich dodržovat určitá pravidla jak na sjezdovce, tak u nich doma. Sice si pamatuju jen jednu místnost a to společenskou, ale myslím, že podle té místnosti bych mohla klidně říct, že jsme byli ubytovaní v nějakém obrovském baráku (taková ta vila v Americe pro bohaté by tomu možná odpovídala). Společenská místnost je ohromně prostorný pokoj, který je vybaven drahými křesly, koberci závěsy. Uprostřed toho všeho je obrovský stůl z tmavého dřeva. Stůl se krásně leskne. Je to nábytek jak pro královskou rodinu. Co já vím, třeba jsme byli u nějaké šlechtické rodiny, protože já si vážně nepamatuju u koho že jsme to byli vlastně ubytovaní.

V týhle místnosti nám sdělují všechna ta nesmyslná pravidla, která jsme podle nich nuceni dodržovat. Ty pravidla si nepamatuji, ani jedno pravidlo si nepamatuji, ale když nám to řikali, tak jsem předem věděla, že je nebudeme dodržovat.

Teď už je před náma obrovská sjezdovka. Jen přede mnou a před babičkou, protože děda nelyžuje. Já vlastně už taky moc nelyžuju, mám radši prkno, i když taky si ještě občas ráda zalyžuju. Každopádně to co máme na nohou není snowboard a ani normální lyže nebo bežky. Ano, jsou to lyže, ale vůbec ne normální. Vypadají sice jako klasické lyže (možná o malinko kratší), ale jsou vratké jako běžky a ještě k tomu u nich je trošku potřeba (když jsou tak vratké) aby jsme mohli aspoň nadzvedávat nohu stejně jako můžeme u běžek, ale to taky nejde. No nic, ať už jakkoli, musíme to sjet.

Jedeme šílenou rychlostí. "TO" co máme na nohou se nádá zrovna nejlíp ovládat. Babička má problémy na normálních lyžích a tohle už je na ní moc. Proto zapomínáme (nebo spíš kašleme na pravidla, který nám byly určeny pro sjezdovku) a jedeme si jak nejlíp to jde. Je to hodně prutký, rychlost se nedá ukočírovat, ale kupodivu ani jedna nepadáme. Přede mnou je poslední úsek mega sjezdovky. Prosvištím to skoro se zavřenýma očima (stejně to neumím moc ovládat) a k mému překvapení jsem dole, živá a zdravá a bez jediného pádu................... P R O B U Z E N Í...............................

Teda aby se mi v srpnu zdálo o horách, to už teda vážně nechápu :D.
(sen se mi zdál 24. 8. 12)



Deset dní - den osmý

23. srpna 2012 v 23:43 ostatní
Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.

Devět faktů o tobě.

Osm způsobů jak si získat tvé srdce.

Sedm věcí nad kterýma často přemýšlíš.

Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.

Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).

Čtyři věci, co tě dokážou znechutit.

Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.

1) Adrenalin. Ne, že bych ho musela nutně vyhledávat. Dřív jsem ho dokonce neměla ani ráda, ale bez něj je to nuda. Poslední dobou je pro mě dost vzácný a ano vzrušující.

2) Chování M., na začátku našeho vztahu. Začalo to tak krásně a nečekaně.... Svedly nás k sobě náhody. No i když, dobře, přiznávám, trošku jsme těm "náhodám" pomáhali (oba dva). Škoda, že to skončilo tak rychle.

3) Flirtování. Diskotéky jsou ráj na kluky, ale dávejte si pozor. Jen málo z kluků, který chodí na diskotéky dokážou být věrní. Pro vztah bych si tam kluka rozhodně nehledala. Tam jsou kluci spíš jen tak na nezávazný flirt. Na tohle já nikdy nebyla, ale časy se mění. I já se měním...





Šneček

23. srpna 2012 v 20:49 Zvířata

Jedna normální fotka.




A druhá...ehm "hovnová". Asi se strachy z mojí společnosti po****. Chudák, nechtěla jsem ho vyděsit :D.


Mamka

23. srpna 2012 v 12:25 téma týdne
Téma týdne máma? Myslím, že je to skvělé téma, protože mámu má (nebo měl) úplně každý. Někdo jí možná ani nezná, což musí být hrozné, nemít někoho tak blízkého. Ale všichni můžeme se 100% jistostí říct, že existuje nebo existovala a hlavně - to ona nám dala život.

Já jsem se dřív chovala jak naprostej malej harant. Vždycky když mi máma za něco vynadala nebo jsem se cítila ukřivděně, tak jsem si na ní stěžovala babiččce, která jí vždycky vynadala. Vůbec nechápu jak jsem taková mohla bejt. Akorát jsem mezi náma dělala bariéru.

Teď (když už jsem starší a doufám, že i rozumnější), tak s mamkou vycházíme naštěstí moc dobře. Jsem ráda, že mám takovou mamku jakou mám. Je to hrozně hodný člověk a v lecčem máme společné názory. Jsme jako kamarádky. Vždycky jsme se spolu koukali na Gilmorova děvčata a říkali jsme, že jsme jako ony.

Já mám rodiče rozvedené. Bydlím s mamkou a i když na tom nejsme zrovna finančně nejlíp, tak bych se k tátovi stěhovat nechtěla. Domov mám tam, kde je mamka. S ní mám svobodu, můžu dýchat... (to neznamená že tátu nemám ráda).

Momentálně? Momentálně je v práci. Maká co může.... ,,Ať ti to tam uteče mami!"



Kotě

23. srpna 2012 v 1:01 Zvířata
Nevím komu patří, všimla jsem si ho na jedné zahradě. Hned z dálky se mi líbilo, hned z dálky jsem moc dobře věděla, že bude fotogenické. Krásné koťátko! :)



Náramek na nohu

23. srpna 2012 v 0:26 předměty
  • Je jednoduchý a je na něm jen jedno srdíčko, který se mi moc líbí.

  • Napadlo mě, že je ideální i jako kyvadlo.

  • Dostala jsem ho od babičky, už předčasně k svátku.

Obryně jménem Paprika

22. srpna 2012 v 22:24 Příroda
Babička měla doma vážně obrovskou papriku. Takovou jsem snad ještě neviděla. Na těch fotkách není vidět, že je tolik velká. Teď docela lituju toho, že jsem k paprice nedala ještě nějaký předmět, který by dokázal na fotce její velikost. No co, ale tak aspoň takle... :)





Deset dní - den sedmý

22. srpna 2012 v 20:49 ostatní
Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.

Devět faktů o tobě.

Osm způsobů jak si získat tvé srdce.

Sedm věcí nad kterýma často přemýšlíš.

Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.

Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).

Den sedmý - čtyři věci, co tě dokážou znechutit.

1) Lži. Nenávidím je a přijde mi, že nás provázejí na každém kroku. Proč teda lidem tolik věřím, když vím, že jejich častým koníčkem je lhání? Co to lidem dává? Když občas na nějakou lež přijdu, tak se mi ten člověk dost znechutí, spíš možná i zhnusí!

2) Ironie. Nevadí mi taková ta ironie ze srandy, to je v pohodě, ale jakmile má někdo ironický i výraz a i tak mluví i s takovým tim tónem, nebo se třeba ironicky usmívá to bych tomu dotyčnému nejradši jednu vrazila. Fakt, že jo!

3) Zbabělost. Když se někdo nedokáže s někým normálně rozejít. Nedokáže mu to říct a začne se tomu druhému jen vyhýbat, tak to je pro mě dost velkej slaboch. Pro toho druhého je to horší než kdyby to ukončil rovnou a takle se trápí oba dva. Proto, jestli se někdo nacházíte v takovéhle situaci a jestli můžu poradit - neprodlužujte to. Srabárna je taky hodně velká, když to ten dotyčný neřekne do očí, to je pro mě taky dost znechucující....

4) Duck face a fotky ve spodním prádle. Prostě se mi to nelíbí.



PS: nemám ráda klauny, hlavně takovýty hororový (proto mi jeden visí nad postelí :D, aspoň že ten můj není jak z hororu)

Deset dní - den šestý

21. srpna 2012 v 18:47 ostatní
Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.

Devět faktů o tobě.

Osm způsobů jak si získat tvé srdce.

Sedm věcí nad kterýma často přemýšlíš.

Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.

Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).

1) Nejlepší kamarádky.
Ráda bych sem napsala každou zvlášť, ale zaplnily by mi skoro všech pět lidí. Konkrétně myslím: Jarču a Kamču - nejlepší kamarádky ze základky, pořád se scházíme a nechci aby tomu bylo někdy jinak. Teď spolu chodí na zdrav. lyceum (já šla nakonec na gympl, bez nich... :( ). S nima jsem toho zažila nejvíc :).

Lucku - chodila se mnou také na základku, ale ne do stejné třídy, nikdy jsme se spolu blíž nebavily, až tenhle rok jsme se pořádně poznali. Teď spolu totiž sdílíme stejnou třídu na gymplu a za to jsem strašně ráda, protože mi nehorázně přirostla k srdci. Jsme tu jedna pro druhou.

Terku - spolu jsme se seznámily až tenhle rok na gymplu a byla to hodně velká náhoda. Na začátku roku seděla sama a já si neměla s kým sednout, sama jsem sedět nechtěla, protože samotu nesnáším, takže jsem si sedla k ní a udělala jsem dobře! Hodně si spolu rozumíme a jsem moc ráda, že jí mám a to nejen ve škole, ale i na diskotékách a akcičkách :D.

2) Nejlepší kamarád.
Říká se, že přátelství mezi klukem a holkou neexistuje, ale to je nesmysl. Mezi mnou a Kubou není nic jiného než přátelství. Známe se ze základky, přistěhoval se rok potom, co jsem se přistěhovala já (v 5. třídě). Blíž jsme se spolu začali bavit ale až na druhym stupni. Je to zase uplně něco jiného než kamarádka, s ním se nasměju možná nejvíc ze všech lidí... Jsem ráda, že ho mám!

3) Bývalý M.
I přeze všechno si nemůžu lhát. Prostě je pro mě strašně důležitý a mrzí mě, že nemůžeme být asi ani kamarádi. Strašně se bojím do školy. Blíží se to nehorázně rychle a já cejtím narůstající adrenalin... Dokonce se mi o tom zdají i sny. Mám strach!!!

4) Bráchové
Jsou mladší než já Vojta (8) a Fida (5). Jsou pro mě strašně důležitý, blbnu s nima hrozně ráda :D. Jsou stejně trhlý jako já. Každý je jiný, ale to je právě nejlepší. Od každého můžu čekat něco jiného :). Mrzí mě, že spolu nebydlíme, ale to oni jsou ten největší důvod proč jezdím do Prahy k tátovi.

5) Mamka
Když jsem byla mladší, tak jsme si moc nerozuměli, ale já se nedivím! Když jsem se koukla na nějaký videa jak jsem se chovala, tak bych se nesnášela :!. Můžu být ráda, že tohle moje období přetrpěla. Teď jsme jak dvě nejlepší kamarádky. Nřikám, že se s ní občas nehádám, ale to by nebylo normální :D. Je to supr člověk, v životě bych jinou mámu nechtěla, můžu být ráda, že jsem měla to štěstí narodit se právě jí... :)

Foto z lyžáku :)