Červenec 2012

Benátky

31. července 2012 v 12:11 cestování
Možná se bude divit, že jsem psala, že jsme byli na dovolený v Chorvatsku a teď sem přidávám italské město - Benátky. Ano, byli jsme opravdu v Chorvatsku, ale udělali jsme si jednodenní výlet do Benátek rychlolodí. Lodí jsme jeli necelé 3 hoďky. Když jsme byli na místě, tak nám česká průvodkyně (v zájezdu bylo více národů, takže i více průvodců) v krátkosti řekla něco o Benátkách a pak už bylo všechno na nás, kam se podíváme a tak. Bylo to fajn, jen to bylo všechno moc na rychlo a bylo tam strašný vedro. Přesto jsem moc ráda, že jsem měla tu možnost podívat se do města lásky. Teď když se řeknou Benátky, tak se mi vybaví dvě věci - město na vodě, všude kam se podíváš vidíš masky. Víc toho o Benátkách nevím, nebyli jsme tam moc dlouho. Nebyl čas na to aby nám průvodkyně řekla jak se jmenuje jaká památka, takže ani nevím co mám na fotkách za památky.














Korále

29. července 2012 v 20:49 předměty
Ano, dneska dost přidávám, to protože jsem měla zase jednou čas a náladu hodně fotit...
Doufám, že se budou líbit :)



Bílomodrý ráj jménem nebe

29. července 2012 v 20:36 nebe
První příspěvek do rubriky nebe. Ne, že bych už nebe neměla tolikrát vyfocené, ale sem jsem ještě žádné fotky nedala. Proč vlastně tak ráda fotím nebe? 1) Nebe bývá většinou modré a já ulítávám na modré barvě.
2) Nebe od malinka poutalo mou pozornost tím, jak je vždycky jiné, jak se přetváří a přeskupují mraky a jak v něm občas vidím zajímavé obrazce. Jednou se mi dokonce stalo, že jsem na nebi z mráčků viděla strašně moc srdíček. Bylo to až neuvěřitelný, krásný, chtěla bych to vidět ještě jednou a vyfotit to.
3) Když se podívám k nebi, tak mě to nutí přemýšlet o životě, o prostoru, jiných dimenzích. Nebo když vidím letadlo, tak přemýšlím nad tím, kam asi lidé v tom letadle letí, chtěla bych letět taky... Někam pryč...
4) V nebi vidím svobodu (nevím proč).





Modré oko

29. července 2012 v 14:49 Obrázky
Přidávám dálší obrázek. Kreslila jsem ho ještě v červnu (konkrétně 13. června) a tentokrát ne tužkou, ale pastelkama. Musím je taky nějak využít, když už mi mamka koupila umělecké pastelky, tak jsem je chtěla trošku prozkoušet :D.


Měsíc

28. července 2012 v 13:20 téma týdne
Původně jsem chtěla na tohle téma napsat o Měsíci s velkým M, protože při tomhle slově jsem na něj pomyslela jako první, ale jsem u babičky a tady bych Měsíc vyfotila jen těžko. Za to má babička ale moc pěkný kalendář, takže jsem téma týdne pojala jako měsíc s malým m - tedy časový úsek.

1 měsíc? Co pro mě znamenal dříve? Když jsem byla menší? Dlouhou dobu, moc dní... A dneska? Všechno tak strašně letí! 1 měsíc je jako nic. Bála jsem se těchdle prázdnin, protože jsem věděla, že se nejspíš 2 měsíce neuvidím s jedním člověkem, který mi ovšemn není souzený. Neříkám, že mi nechybí, ale 1 měsíc prázdnin už je skoro za námi a uteklo to neuvěřitelně rychle! Takže přede mnou už je jen jediný měsíc, který si chci maximálně užít (užívat si nynější svobody a celkově života). Pak na mě bude čekat menší zkouška... Nevím co bude se mnou dělat až dotyčného uvidím po 2 měsících, doufám, že to bude lepší... Doufám, že mi čas pomůže :)


Kruhy na zdi

27. července 2012 v 19:36 ostatní
Před pár měsíci jsme u mě v pokoji malovali. Máma přinesla krásně namíchanou zelenou, která zbyla z malování její kamarádky. Mně se ta barva líbila, tak jsem souhlasila aby se můj pokoj trochu (trochu dost) proměnil v zelený ,,ráj". Zároveň jsem však pokoj chtěla ještě něčím dozdobit, něčím zvláštním, zajímavým. A tak jsem si vymyslela, že bych mohla bílou barvou na zelenou plochu malovat různě se prolínající kruhy o různých tloušťkách a zase naopak na bílou část stěny (jednu stěnu jsme natřeli jen na bílo) jsem dělala kruhy zelené. Vznikly z toho takovýhle kruhy... :
























Trošku trvalo než jsem si na ně zvykla, potom co jsem je po dni práce dodělala mi to v tom pokoji přišlo trošku haluuz, ale teď už mám svojí výmalbičku moc ráda :).

Chorvatsko 2012

27. července 2012 v 12:36 léto
Uteklo to jako voda a já už mám zase po dovolené u moře. Myslím, že jsem si to tam užila jak nejvíc jsem mohla, jen ta svoboda mi chyběla... Tou svobodou nemyslím to, že jsem zadaná nebo nezadaná, ale to, že mě tam dost omezoval táta. Na to, že je mi 16, tak jsem musela opouštět srazy za branou našeho kempu jako první (ještě s mou sestřenkou, které je 15). Za branou byli i čtrnáctiletí človíčci, ale všichni měli naprostou volnost, mohli si jít spát v kolik chtěli... Beztak to byli jenom naschváli ze strany mého táty. No co, ale i tak jsem si to užila! Přidávám zase po dlouhé době pár fotek a zdravím všechny aktivní blogaře, UŽÍVEJTE SI PRÁZDNINY JAK NEJLÉPE DOKÁŽETE
vaše Leila :)*.