Od babičky jsem jela (jak jinak než) vlakem. Cestou jsem neměla co dělat a tak jsem se koukala na krásnou krajinu z okna. Okno bylo mokré, jako kdyby brečelo a za ním nádherné mraky a sluníčko. Nemohlo to dopadnout jinak - prostě jsem už zase musela vytáhnout svého milého společníka (foťák).