Září 2011

Ještěrka

30. září 2011 v 17:39 Zvířata
Dnes jsem jela k babičce na návštěvu....
Cestou z vlaku si zadumaně prohlížím začínající práci podzimu. Nažloutlé listy mě zaujali nejdřív v korunách stromů. Poté se moje oči zaměřili dolů na zem, kde byly listy ledabyle rozfoukány větrem. Když v tom moje oči zbystřili mrštný pohyb malého živočicha. Teď už vím, že je to ještěrka. Ohlédnu se, abych zjistila jestli stihnu ještěrku vyfotit dřív, než mi ji vyplaší ostatní cestující. Naštěstí zjišťuji, že mám od nich drobný náskok a tak beru do ruky svůj olympus, rychle nastavím makro, přiblížím zoomem a ještěrka je zvěčněná! Ještě jednou se ohlížím po cestujících. Zjišťuji, že už za mnou stojí paní. Kouká se na ještěrku a potichu se usmívá. Čekala, abych si jí mohla nerušeně vyfotit, to bylo od ní milé :).



,,Céčka"

29. září 2011 v 21:33 předměty
Někdy mi přijde, že se historie opakuje...
Není mnoho věcí, které si pamatuji z dětství, většinou to jsou pouze matné záblesky a přesto jsou mi mnohdy cennější než fotky (které mám opravdu moc ráda). Vzpomínky nám nemůže nikdo vzít a nic zničit, působí na ně jedině čas, ale i čas je krátký, je-li vzpomínka silná.
Když jsem byla malá, tak jsem milovala céčka. V průběhu života jsem si na ně čas od času vzpoměla, přemýšlela jsem, že bych je strašně ráda chtěla vidět, vzít je znovu do ruky.... A dnes? Dostala jsem tu možnost. Jistě víte, že céčka už se zase vyrábějí. Já jsem to zjistila díky mladším bráchům.
Dřív jsem byla já člověk, který bez céček nedal ránu, dnes jsou tu namísto mě moji bráchové.



Londýn 2011

29. září 2011 v 20:55 cestování
Ještě na základní škole ( v devítce ) jsme dostali nabídku na 4denní výlet do Londýna. Ani nevím jak, ale vše se seběhlo tak rychle a já už měla zájezd zaplacený. Nezbývalo než vyčkat do května a pak tradá - Londýn volá. Nakonec jsem se přeci jen dočkala (stejně rychle to pak uteklo i v Londýně samotném). Cesta trvala necelých 20h - v autobuse, takže nic příjemného. Po nekomfortní noci jsme strávili celý den na nohou, ale i tak to stálo za to. Večer nás rozdělili do rodin a mně byla přidělena jedna moc fajn černoška, která měla milou kočičku. Další den jsme poznali opět spoustu nových míst, stejně tak tomu bylo i u zbývajících dvou dní. Myslíte si, že za 4 dny se Londýn nedá absolutně stihnout prohlídnout? Pak máte jistě pravdu, ale dovolím si tvrdit, že my jsme toho stihli opravdu hodně. Obdivuji našeho průvodce (který se mi mimochodem i líbil :D ) už jen za jeho odhodlání stíhat tolik věcí najednou. Viděli jsme například: London Eye, Westminster Abbey, Houses of praliament, London Bridge, St. James Park, Gloge theatre, Tower Bridge, Covent Garden, National Gallery,.....

Průběžně jsem samozrejmě fotila:










































the end =)

Silueta

29. září 2011 v 19:26 city, pocity
Sedím takhle o přestávce před fyzikou a rozhlížím se po celé třídě. Vidím tváře spolužáku, které znám skoro měsíc, to znamená, že tváře jsou pro mě už sice známé, ale dokázal by člověk doopravdy ,,poznat" člověka za 1 měsíc? To jistě ne! Člověk si sice může říct - ta vypadá fajn, nebo - s ním bude určitě sranda, ale skutečnou, pravou tvář osoby poznat za tak krátkou dobu nesvedu. Je to jako když je vidět jen silueta: vidíme tvar, ale nevidíme barvu...


Brigáda

28. září 2011 v 21:33 Příroda
O prázdninách jsem byla na brigádě. Pracovala jsem v jednom horském penzionu, kde jsem byla i ubytovaná. No, a co jsem tam vlastně dělala? Všechno možné - pokojskou, pomáhala jsem v kuchyni, servírku, také jsem dělala za barem, plela záhonky, hlídala malého kluka... prostě práce všeho druhu - takový Ferda mravenec :D. To vše by mi ani tolik nevadilo, až na ten výsměšně nízký plat ( 18,- Kč/h) a hlavně na tu neskutečnou BUZERACI. Nejdřív jsem si cenila upřípmnosti, protože pro mě je upřímnost (a spravedlnost) nade vše, ale pak to začalo být opravdu nesnesitelné! Vše co jsem udělala ( a že toho za den nebylo málo) jsem dělala špatné - tedy podle šéfové. Mrzelo mě to o to víc, protože jsem se fakt snažila... Teď už alespoň na 100% vím, že ikdybych nesehnala žádnou brigádu, tak bych tam už nejela pracovat.

Všechno zlé je pro něco dobré a tak jsem alespoň využila tamních přírodních krás (+ i některých nepřírodních) a snažila se je všemožně zachytit :) :
































Sečská přehrada

28. září 2011 v 18:50 cestování
Tento rok jsem začala chodit na střední školu, takže jsme na začátku školního roku měli adaptační kurz (záměrem je aby se studenti ,,adaptovali" na nové spolužáky a aby měli lepší monost se poznat). Naše škola pro nás připravila adaptační kurz v okolí sečské přehrady. Mám odsuť jen pár fotek, protože nebyl čas na focení, ale i z těch pár fotek jistě poznáte, jak je tam krásně :).