Panenka

9. srpna 2014 v 11:17 |  předměty
Pro někoho strašidelná, pro někoho retro nebo pro někho jenom bezvýznamnej krám. Já mám tuhle panenku už několik let a porcelánové panenky mám ráda, protože z nich vyzařuje cosi mystického a to možná i díky horům ve kterých jsou tyhle panenky dost často k vidění. Tahle panenka je dokonce i hrací (je v ní taková ta známá melodie co se dávala do šperkovniček), což přidává na atmosféře.

(Jenom krátký popisek, hlavní je tu ta fotka)


 

Co (ne)dává smysl

19. února 2014 v 17:29 |  téma týdne
Ve své podstatě nemá smysl absolutně vůbec nic. Existuje citát, který s tím nesouvisí přímo, ale já bych v tom určitou spojitost viděla. ,,Moudrost je jen hloupost vyšších sfér."

To jsem jen tak na úvod hodila něco k zamyšlení.

Má smysl jíst tu sušenku? Jestli držíte dietu, budete si to vyčítat. Jestli jste najedení a máte to jen na chuť, tak to taky nemá moc smysl - sušenka je hned snědená a vy za ní dáte akorát peníze. Jestli, ale máte hlad a nemáte co jiného po ruce k jídlu, pak bych řekla, že sníst tu sušenku smysl má.

Má smysl nad tím vůbec přemýšlet? Ne! Stejně si jí nakonec dáte, protože to chcete, nedokážete odolat.


Advent

8. prosince 2013 v 18:54 |  téma týdne
  • A už ho tu máme zase. Čas Vánoc a s ním úzce spojený adventní čas. Přijde mi, že jsou Vánoce nějak moc často. Nebo je to tím, že stárnu a rok od roku mi přijde, že to čím dál tím víc utíká? Asi to tak bude... No co, je to normální žívotní proces, každý se s tím bohužel musíme smířit ;).

  • Někdo se na Vánoce těší, připravuje, uklízí, dělá vánoční výzdobu a cukroví, zatímco já nemám ani jediný pitomý dárek a to bývávali doby, co jsem nakupovala dárky už v říjnu a v listopadu už jsem je balila. S časem se zřejmě zvětšuje i moje lenost... Fuck this shit!

  • Fakt: do Štědrého dne zbývá (pouhých) 16 dní !!

  • Na téma týdne advent bude asi dost lidí fotit adventní kalendář, ale já nemám doma ani sebemenší náznak toho, že se blíží Vánoce, tak jsem vyfotila budík jako symbol času (ať už adventního nebo jakého chcete).
 


Směs fotek z doby nepřítomnosti

27. srpna 2013 v 1:15 |  city, pocity
Je to už zase docela delší doba, co jsem napsala, že se vracím a přitom jsem publikovala jeden jediný článek. Na blog mě to táhlo ne že ne, ale díky mým náladám se teď nedokážu věnovat ničemu jinému než být s přáteli a nebo prostě jen tak nic nedělat a při tom poslouchat hudbu. Přemlouvala jsem se i do kreslení, ale nic.. Nejde to, doufám, že tohle období bude brzy za mnou, protože se cítím prázdná a závislá na ostatních.

Do doby než se zase vrátím do normálu se budu snažit publikovat články alespoň jednou za čas. Ten dnešní článek jsem chtěla udělat opravdu pořádně fotografický. Pokusila jsem se z fotek nafocených od doby kdy jsem na blogu v nečinnosti vybrat ty nejlepší a tady jsou..













A na konec moje nejoblíbenější fotka z těch který jsem fotila já...

Tak jo, tak jo, vracím se...

24. června 2013 v 21:58 |  ostatní
Myslela jsem si to... (myslela jsem si, že se vrátím)
Jsem tu zase, vrátila jsem se, prostě jsem to bez blogu zase nevydržela. Je to tím, že tady je asi místo, kde mě baví nejvíc psát. Jediný místo, kde se můžu opravdu vypsat když potřebuji. I když mám blog hlavně o fotkách, kde by se možná řeklo, že to moc psaního nepotřebuje, tak to není zase až tak úplně pravda. Správný článek nemají být jen holé fotky bez pořádného textu nebo popisků, to už pak vážně může jít znovu na ten neosobní instagram na který jsem během mé nepřítomnosti přidávala pár fotek.
Když jsem odsud odešla, tak jsem to svedla na to, že mě štve, že se to tu změnilo, že je ta úvodní stránka na nic a tak... Ano, to mi vadí i dnes, ale vážně je tohle důvod k odchodu? S tímhle se tu přeci dá taky normálně být, takže se tu teď přiznávám, že to byla spíš taková záminka, něco co mi dodalo k odchodu odsud jenom malinko. Hlavním důvodem bylo to, že mě přestalo bavit psát. Po nějakym čase mě vždycky něco přejde, u ničeho nevydržím. Vadí mi to, ale nedokážu s tím nic dělat. No nic, snad tu zase nějaký ten čas vydržím ;).

Od čtvrtka do neděle jsem byla na čtyřdeňáku se svojí třídou. Možná je to smutný, ale nejvíc mě tam bavila asi vodnice. S touhle třídou se prostě nijak zvlášť bavit nedokážu. Ještě že se pořád stýkám s lidma ze základky, ty jsou totiž nenahraditelní....






Odlétám do světa Instagramu

20. ledna 2013 v 18:16 |  city, pocity
Nebaví mě to tady. Podle mě se blog dost zhoršil a ještě teď k tomu ta úvodní stránka.... Blog mazat nebudu, chci ho mít na památku, ale nevím jestli se ještě vrátím, protože ve světě jménem Instagram je to pro fotky podle mě asi to nejideálnější. Psát články mě stejně moc nebaví, spíš jen to focení, takže asi tak. Jestli se vám moje tvorba líbila, tak můžete občas nakouknout na můj instagram, kde jsem zaregistrovaná jako leiliarka (přezdívka nemá mít nic společnýho s lhářkou, jsou to vlastně složený dvě slova, který pro mě hodně znamenaj). A já se loučím... blogařte tu statečně :)

Odlétám....


The greatest art? Art of enjoying life.

15. ledna 2013 v 18:01 |  city, pocity
V sobotu jsem jsem byla v aquaparku, mimo plavání a jízdách na tobogánu jsem šla relaxovat do výhřivky. Byla jsem tam cca deset minut a relaxovala jsem v pravém slova smyslu. Nemyslela jsem vůbec na nic a z ničeho nic mě napadlo, že největším uměním je umění užívat si života.
Na facebook jsem napsala status: Nejcennější umění? Umění užívat si život... Sem jsem to napsala anglicky a zpracovala jsme to k tomu i graficky, ale co já?
Už dlouho přemýšlím o nějakém originálním tetování v podobě nápisu. Nechci velký tetování, to vůbec ne, spíš nějaký miniaturní a tohle se mi zdá jako dobrý nápad: The greatest art? Art of enjoying life... Možná bych si nechala vytetovat spíš jen: Art of enjoying life... Poraďte, je to dobrý nápad? Přece jenom to budu mít celý žovot a když už, tak kam?


Čím fotím

13. ledna 2013 v 21:16
Už tady několikrát padlo čím fotím, tak jsem se rozhodla, že to tu konečně všem "odtajním" a zároveň udělám na svůj foťák takovou mini recenzi.

Taže vám všem představuji mýho věrnýho společníka na všech cestách a procházkách - Smart VR-310 od značky Olympus.

Foto zdroj: http://www.olympus.com.au

Koupila jsem si ho v roce 2011 o prázdninách za vydělané peníze z brigády, stál mě 3 500,- Kč a neměla jsem s sebou nikoho kdo by mi poradil nebo kdo by mi do toho mohl kecat. Byl se mnou akorát můj malý brácha, který tomu naštěstí ještě nerozumí. A proč naštěstí? Elektroniku si nejradši vybírám sama, když si do toho nenechám od nikoho kecat, tak jsem ve výsledku nejspokojeněší...

Když můj tehdy nový foťák viděla sestřenka, která v té době chodila na fotografickou školu, tak řekla jen: ,,Proč Olympus? Ty jsou hodně poruchový." Přiznávám, že mi trochu skazila radost, ale neodradilo mě to, věřila jsem, že bude fungovat tak jak by měl.

A fungoval? Ano, a ještě pořád naštěstí funguje. Neměla jsem problém s tím, že by se například seknul a nic s ním nešlo, dokonce mi jednou spadnul do sněhu a pořád byl v pohodě. Fotky fotí takové jaké můžete vidět na mém blogu. Nejlepší je asi ve focení makro fotek, vždycky když fotím detaily, tak nastavím super makro a pak jen cvakám. Portréty dokáže vyfotit taky celkem dobře, ale horší je ve focení budov a postav - fotky tohodle typu nejsou ostré tak jak by měly být (možná i proto nejradši fotím makro).

Spokojená s ním jsem, ale tak který člověk, který se zabývá focením by nechtěl zrcadlovku? :D

Déšť a zase jenom déšť

9. ledna 2013 v 21:29 |  Příroda
Fotky z 5. 1. 2012. Opět fotky spojené s deštěm. Tentokrát kapičky, které sice fotím moc ráda, ale toho deště už mám fakt plný zuby. Dočkám se tý zimy nebo ne... :( ? No nic, nechci si tu pořád jenom stěžovat, aspoň mám zase pár zveřejnitelných fotek. Jak se máte při středě? Zítra už čtvrtek, což pro mě znamená, že zachvilku tu bude zase víkend (já se ale těším spíš až na ten další víkend - tenhle víkend žádná diskotéka). Taky vám ten život tak strašně utíká?





Deník snů - Cestovaní

6. ledna 2013 v 20:29 |  ostatní
Sen z 5. 1. 2013.

Balíme se na hory, už vyjíždíme. Jede nás víc, ale nepamatuju si kdo přesně, jedeme s dědou, který s sebou nemá ale babičku - divný, když už jeden z nich někam nejede tak je to děda. Z cesty na hory najednou vzniká cesta k moři. Plujeme na lodi, jsou obroské vlny. Cesta uplynula poměrně rychle a zkončili jsme na nějakém opuštěném ostrově.

Rozhodujeme se jestli máme vystoupit. Všichni jsme zvědaví, takže...? Takže vystupujem. Rozhlíželi jsme se kolem. Divím se tomu jak to tu vypadá. Asi byste čekali písčité pláže a palmy, ale nic takovýho. Všude jsou kamenné útesy a skály, nic jiného ani žádný zvířata.

Ve chvíli kdy se tomu všemu tady divím se na nás začne řítit skála. Skála se řítí zleva, z místa před kterým jsem až doteď stála já... Až doteď protože jsem včas uskočila. Všichni utíkáme aby na nás ty kusance šutrů nespadly. Nejdřív běžíme rychle do moře a pak už běžíme v moři pořád dál a dál, ale voda nám pořád sahá po kotníky. Zvláštní taky je, že i vodní dno je pořád skalnatý a jsou na něm pravidelný, ostrý výběžky (takový zarovnaýé pruhy útesů, nevím jak to popsat).

..........PROBUZENÍ.........


Kam dál